Obliba magnetofonových kazet každoročně opět stoupá, a to i přesto, že už přes třicet let nepatří mezi hlavní prostředky a nosiče pro poslech hudby.  Důvodů, proč lidé v době streamovacích platforem sahají po fyzických alternativách, je několik. 

Nostalgie: Pro mnohé lidi jsou audiokazety spojeny s příjemnými vzpomínkami na mládí a představují určitý druh nostalgického zážitku.

Unikátní zvuk: Zvuk nahraný na audiokazetu má specifický charakter, který se liší od digitálního zvuku. Mnozí ocení jeho teplý a analogový charakter.

Audiokazety jsou tak synonymem osmdesátých a devadesátých let, kdy představovaly jeden z mála způsobů, jak si lidé mohli poslechnout či nahrát své oblíbené hudební interprety či skladby. S nástupem kompaktních disků,  zkráceně CD, a následně mp3 postupně jejich popularita upadla a například v zahraničí se stala symbolem undergroundového způsobu poslechu hudby. 

Audiokazety se vyráběly v několika typech, přičemž každý měl specifické vlastnosti a vyžadoval jiné nastavení při nahrávání, ať už s kalibrací nebo bez ní. Správná volba typu kazety a odpovídající nastavení magnetofonu měly zásadní vliv na kvalitu nahrávky. 

Prázdné audiokazety se dají opět v tuzemsku pořídit. Například Planeo elektro nabízí na svém webu balení pěti kazet značky Maxell za 299 korun, na Alze se dá pořídit balení pěti kazet společnosti Soundmaster za 290 korun. Ovšem asi nejkvalitnější novou kazetu se dá v současné době pořídit od společnosti RTM (Recording The Masters) třeba na webu Thomann.

Audiokazeta RTM FOX C90 je vysoce kvalitní páska typu I (Normal Bias) od francouzského výrobce Recording The Masters. Je navržena na základě legendární studiové pásky SM900, což zajišťuje vynikající zvukové vlastnosti.​

Technické parametry:

• Šířka pásku: 3,81 mm​

• Délka pásku: 131 m​

• Doba záznamu: 90 minut​

• Tloušťka základní fólie: 8 µm​

• Tloušťka magnetické vrstvy: 5 µm​

• Celková tloušťka pásku: 13 µm​

• Koercitivita: 370 Oe​

• Saturační remanence: 1480
  

• Oxid magnetického materiálu: Fe₂O₃​

Kazeta je dodávána v průhledném pětibodově šroubovaném pouzdře s černým můstkem, což zajišťuje pevnost a odolnost. ​

Uživatelské recenze:

• Uživatel na fóru HIFIroom.cz uvádí, že RTM Fox C90 je "bez výhrad, zvukově subjektivně velmi dobrá". ​

• Na webu ProdejDVD.cz recenzent chválí dynamický a otevřený zvuk kazety, doporučuje při nahrávání sledovat úrovně signálu a uvádí, že nejlepší výsledky dosáhl při maximálně +3 dB. ​

Celkově je RTM FOX C90 ceněna pro svou kvalitu záznamu a spolehlivost, což z ní činí vhodnou volbu pro hudební nadšence a profesionály hledající nové audiokazety s vysokým výkonem.

I já jsem stále velkým fanouškem audiokazet. Kazety stále používám na běžné poslouchání jak na tape decku v sestavě, tak na přenosném radiomagnetofonu. na zahradě apod. Nejsem sběratelem  kazet ,,zabalenek", ale opravdový uživatel. To znamená, když kazetu zakoupím, ihned ji nahraji. Občas pořídím i nějaké komisní kazety, pokud tedy vím, že kazety byly skladovány v suchu o pokojové teplotě a bylo s nimi dobře zacházeno. To potom zkouším i různé projekty, jako třeba ,,výroba" a nahrávka hudby viz. foto . Kazeta ala Peter Quill - Awesome Mix - Guardians Of The Galaxy.

Já osobně provozuji primárně kazety Typ-I, tedy tzv. ,,normálky" . Překvapivě mám s nimi nejlepší zkušenosti. I stařičké kazety z dob mé puberty stále dobře hrají i nahrávají. Paradoxně kazety Typ-II, tzv. ,,chromky" by měly být, nebo jsou kvalitnější, mají méně šumu a lepší dynamiku, nicméně tady už je potřeba mezi komisními kousky či těmi co máme doma z dob juniorských být obezřetní. Pásky jsou potaženy oxidem chromičitým (ony chromky) který je pravděpodobně citlivější a náchylnější na stáří. Moje osobní zkušenost. Každá druhá stará chromka má problémy s kalibrací, ale o tom v jiné části. No a Typ-IV  jsou ty nejlepší pásky, co se v kazetách skrývaly. Cíleně jsem vynechal Typ-III, který se moc neujal a osobně nevlastním žádný kus této kazety.

HISTORIE

Kazety postupně získaly na popularitě díky snadné manipulaci, uplatnily se nejen v přenosných přístrojích, ale i v autorádiích, přenosných přehrávačích (Walkmanech) a domácích sestavách. Výrobci spotřební elektroniky proto postupem času dokázali jejich největší nedostatky alespoň do určité míry odstranit. Problém s kolísáním rychlosti posuvu pásku a přeslechy mezi kanály redukovalo použití vícemotorové mechaniky s dvojicí hnacích hřídelek a přítlačných kladek (dual-capstan). Na jejich pohon byl vyčleněn zvláštní motorek řízený krystalovým oscilátorem. Vysoký šum pásku eliminovaly protišumové systémy Dolby B, Dolby C a v posledních letech výroby Dolby S (řada Dolby NR). Někteří výrobci používali i jiné systémy (JVC – ANRS, Technics – dbx). V rámci zlepšení kvality zvuku byly vylepšovány i samotné kazety, resp. na trhu se objevily pásky s lepším chemickým složením. Kvůli lepší kompatibilitě s parametry magnetofonů byly kazety rozčleněny do 4 skupin:

1. Typ I – Ferro (Normal Bias, IEC Type I)

• Magnetický materiál: Železitý (Fe₂O₃) oxid
• Záznamová bias frekvence: ~120 µs
• Charakteristika:
  • Nejrozšířenější a cenově nejdostupnější typ.
  • Typicky dobrá linearita v nižších frekvencích, ale omezené výšky kvůli vyššímu šumu.
  • Vhodný pro hlasové nahrávky, běžnou hudbu nebo pro domácí použití.
• Kalibrace při nahrávání:
• • Pokud magnetofon disponoval ruční kalibrací, bylo vhodné provést jemné doladění biasu pro lepší vyvážení zvuku.
  • U standardních nastavení bez kalibrace se doporučovalo držet se normálního EQ a dbát na nepřebuzení vysokých frekvencí.

2. Typ II – Chrom (High Bias, IEC Type II)

• Magnetický materiál: Oxid chromitý (CrO₂) nebo ferit-kobaltové sloučeniny (CoFe)
• Záznamová bias frekvence: ~70 µs
• Charakteristika:
  • Vylepšená frekvenční odezva s lepší reprodukcí výšek a nižším šumem oproti Typu I.
  • Vhodné pro kvalitní nahrávky hudby, zejména klasické a dynamické žánry.
• Kalibrace při nahrávání:
  • Bez kalibrace: Nastavení "High Bias" (70 µs) a případně Dolby NR pro snížení šumu.
  • S kalibrací: Jemné doladění biasu může výrazně zlepšit výkon. Příliš nízký bias způsobí ostrý zvuk, příliš vysoký ztlumí detaily.

Pro kvalitní Hi-Fi (High Fidelity) hudbu se doporučují audiokazety typu II, což jsou kazety s ferrochromovou vrstvou, která poskytuje lepší zvukovou kvalitu než běžné typy I. Kazety typu II mají širší frekvenční rozsah a nižší šum, což je ideální pro poslech hudby s vysokou věrností. Pokud chcete nejlepší možnou zvukovou kvalitu pro Hi-Fi, zvažte následující možnosti:

1. Maxell XL II (Type II) – Jedna z nejlepších značek pro Hi-Fi aplikace. Kazety Maxell XL II jsou známé pro skvělou čistotu zvuku a nízký šum.

2. TDK SA (Type II) – TDK SA je považována za jednu z nejlepších značek pro Hi-Fi přehrávání. Mají výborný zvuk a jsou oblíbené mezi audiofily.

3. Sony UX-Pro (Type II) – Vysoká kvalita a výkon pro Hi-Fi přehrávání, s vyváženým zvukem a nízkým šumem.

4. BASF Chrome (Type II) – Velmi kvalitní kazety, které jsou známé svou vynikající schopností přenášet zvuk ve vysoké kvalitě.

Pokud jde o specifikace, pro Hi-Fi poslech je dobré vybírat kazety s vysokou schopností záznamu a minimálním šumem. Typ II (ferrochromové) kazety jsou nejvhodnější pro tento účel, protože poskytují lepší výkon než kazety typu I.

3. Typ III – Ferrochrom (FeCr, IEC Type III)

• Magnetický materiál: Hybrid železitý + chromový
• Záznamová bias frekvence: 70 µs
• Charakteristika:
  • Pokus o kombinaci výhod Typu I a II, s lepší dynamikou a menším zkreslením.
  • Brzy zastaral kvůli dražší výrobě a příchodu vylepšených chromových a metalových pásek.
• Kalibrace při nahrávání:
  • Některé magnetofony neměly specifickou podporu pro Typ III, takže bylo nutné manuálně doladit bias, aby se dosáhlo optimálního výkonu.
  • U modelů s pevnými předvolbami bylo lepší použít nastavení pro Typ II.

4. Typ IV – Metal (IEC Type IV)

• Magnetický materiál: Čisté kovové částice (Metal Particle)
• Záznamová bias frekvence: 70 µs
• Charakteristika:
  • Nejvyšší kvalita zvuku mezi všemi typy audiokazet.
  • Výborný frekvenční rozsah (až do 20 kHz i více), minimální šum, vysoká dynamika.
  • Odolnější vůči opotřebení.
• Kalibrace při nahrávání:
  • Bez kalibrace: Nastavení "Metal" (70 µs) s Dolby NR pro minimalizaci šumu.
  • S kalibrací: Důležité správně nastavit bias, protože příliš vysoký bias snižuje dynamiku a příliš nízký bias přináší zkreslení.
  • Vhodné bylo také doladit úroveň nahrávání, protože metalové pásky dobře snášely vyšší úroveň signálu, čímž se dal snížit šum.

Nahrávání s kalibrací vs. bez kalibrace

• Bez kalibrace:

  • Použití továrního nastavení magnetofonu pro daný typ kazety.
  • Vhodné pro běžné nahrávání, ale nemusí zajistit optimální frekvenční odezvu a zkreslení.
  • Dolby NR pomáhalo redukovat šum, ale mohlo ovlivnit výšky.

• S kalibrací:

  • Jemné doladění biasu, EQ a úrovně signálu umožnilo maximalizovat kvalitu.
  • Magnetofony vyšší třídy nabízely ruční kalibraci, někdy i testovací signály pro precizní nastavení.
  • Správná kalibrace byla klíčová pro profesionální a archivní nahrávky.

Závěr

Audiokazety se přehrávají oboustranně (kazetu je možné po dohrání na konec otočit a nahrávat na druhou stranu). Vyráběly v následujících délkách (číslo udává záznamový čas v minutách): C-30; C-60; C-90; C-100; C-120. K sehnání byly i atypické délky, např. C-45; C-50; C-74; C-80 a C-110. Kazety s délkou nad 100 minut měly velmi tenký pásek, proto se mohly používat jen v kvalitních a dobře seřízených přístrojích, jinak hrozilo zmačkání, v krajním případě až přetržení pásku.

Výběr kazety a optimální nahrávací postup závisel na požadované kvalitě a dostupné technice. Typ I byl vhodný pro běžné použití, Typ II nabízel lepší zvukovou kvalitu, Typ III byl experimentální a Typ IV poskytoval nejlepší výkon, ale za vyšší cenu. S kalibrací bylo možné výrazně zlepšit výsledky, ale i bez ní šlo docílit dobrých nahrávek správným výběrem biasu a úrovně signálu.  

Digitální i analogové kazety postupně z trhu zmizely. Začátkem 21. století kazety postupně vytlačily digitální formáty CD-R/RW a MP3. 

Rozměry kazety jsou 10 × 6,3 × 1,3 cm (4 × 2,5 × 0,5 palců).

Kompletní průvodce pro vynikající nahrávky

Značka Dolby a nula na stupnici

Ačkoli vše výše uvedené platí, je tu problém, pokud se snažíte nastavit hlasitost nahrávky přesně na "0" – VU stupnice na různých kazetových přehrávačích nejsou stejné. To znamená, že i když pečlivě nastavíte úroveň při nahrávání na svém zařízení, při přehrávání na jiném můžete být překvapeni, že úrovně se liší.

Nejde o elektronickou chybu – je to kvůli různým měřicím stupnicím. Ve skutečnosti se rozdíl netýká samotné stupnice, ale bodu nula. Existují tři hlavní stupnice: starý Philips standard, DIN standard a tzv. "Nakamichi standard"...

Značka "0 dB" na stupnici ne vždy odpovídá značce Dolby. V různých standardech je nula posunutá oproti Dolby značce. Tady je stručné vysvětlení podle standardu:

📏 Standardy a vztah mezi 0 dB a Dolby značkou:

1. Philips standard (0VU = 160 nWb/m)

   • Značka Dolby je o cca +2,8 dB výš než 0 dB.

   • Tzn. na stupnici je značka Dolby nad nulou.

2. DIN standard (250 nWb/m)

   • Značka Dolby je o cca -1,2 dB níž než 0 dB.

   • Tzn. Dolby značka je pod nulou.

3. Nakamichi standard (200 nWb/m)

   • Dolby značka = 0 dB

   • Tzn. nula a Dolby značka jsou na stejném místě.

🧠 Takže jednoduše:

• Ne, nula neznamená vždy Dolby úroveň.

• Jedině u přehrávačů se "Nakamichi standardem" platí, že 0 dB = Dolby level.

• U ostatních značek se Dolby značka a nula liší, takže je potřeba dávat pozor na to, jaký má přístroj typ stupnice.

Možná si všimnete, že značka Dolby se nachází na každé stupnici na jiném místě. Ale víte co? Značka Dolby je ve skutečnosti na každé stupnici na stejném (správném) místě – což vám pomůže snadno poznat, jakou stupnici přístroj používá.

Jak by to vypadalo, kdyby byla značka Dolby zarovnaná u všech tří stupnic? Tady je odpověď:

(poznámka: některé značky v průběhu let změnily své stupnice. To, co vidíte, je nejnovější a nejmodernější verze.) 

Můj oblíbený tape deck Technics RS-AZ7 tedy používá starý Philips standard, což je 0VU = 160 nWb/m. Tento standard má značku 0 dB umístěnou o cca 3 dB (přesněji o 2,8 dB) pod značkou Dolby. Takže v případě Technics RS-AZ7 je Dolby značka nad nulou (tedy na vyšší úrovni než 0 dB).

Můj druhý oblíbený tape deck Sony TC-K561S tedy používá DIN standard (250 nWb/m), což znamená, že 0 dB je o 1,2 dB výše než značka Dolby. Takže Dolby značka je pod nulou, což je v souladu s DIN referenční úrovní.

Pokud porovnáme Technics RS-AZ7 (starý Philips standard), kde je Dolby značka nad nulou, u Sony TC-K561S je to naopak – Dolby je pod nulou.

Přehled tří nejlepších Type IV (metal) audiokazet v "populárním" (ale technicky podloženém) stylu: proč jsou výjimečné, co je technicky odlišuje a jaká řešení pouzder výrobci používali. 

1) TDK MA (MA-R / MA-XG) — "král dynamiky a estetiky"

Proč na prvním místě: TDK MA (a jeho pozdní varianty MA-R / MA-XG) jsou dlouhodobě považované za referenční metal-kazetu: velmi vysoká maximální výstupní úroveň v basu (vysoké MOL), skvělá SOL v treble a velmi nízký šum — prostě "velká analogová hlava" pro náročné záznamy. TDK navíc si pohrávalo i s pouzdrem — legendární je robustní kovový / "aluminium" vzhled některých MA sérií, který působí prémiově a zároveň zlepšuje mechanickou stabilitu. 

Technická data (shrnuto):

• typ: IEC IV (metal)

• typické magnetické charakteristiky (u MA): coercivita ~1130 Oe, remanence kolem 3200–3300 G; MOL (nízké frekvence) až +6 dB (referenční měření). Tyto hodnoty dávají silný střed/bas a vysoký headroom před zkreslením. 

Kdy ji vybrat: když chceš "nejhlasitější, nejčistší" záznamy s velkým headroomem a pokud oceňuješ i design pouzdra (kazety MA jsou často sběratelsky atraktivní).

2) Sony Metal (Metal-ES / Metal Master / ES-IV) — "precizní a technologicky nejvyspělejší"

Proč na druhém místě: Sony do metalové kategorie investovalo hodně vývoje: modely jako Metal-ES nebo Metal Master získaly reputaci pro vyváženost, nízké zkreslení a konzistentní výsledky v měřeních (některá nezávislá testování uvádějí lepší výsledky v THD / nízkém zkreslení než mnoho konkurentů). Sony také experimentovala s konstrukcí pouzder — pro špičkové řady používání keramických vložek/precizních vodítek a někdy i "screwless" estetiku s přesnými průhledy. 

Technická data (shrnuto):

• typ: IEC IV (metal)

• typické magnetické charakteristiky (u špičkových Sony metalů): remanence cca 3000–3500 G, coercivita ≈1100 Oe; měření ukazují velmi dobrý dynamický rozsah (blízko ~64–65 dB v nezávislých měřeních) a pozoruhodně nízké zkreslení při vysokých záznamových úrovních. 

Kdy ji vybrat: když chceš konzistentní, "laboratorně" dobré výsledky — třeba pro studiové přehrávání nebo archivaci, kde je důležitá nízká barevnost/zkreslení.

3) Maxell MX (MX-S / Metal Capsule apod.) — "nejlepší kompromis citlivosti a muzikálnosti"

Proč třetí: Maxell MX (a příbuzné metal série) byly zpočátku respektovanou odpovědí Maxellu na TDK/Sony. Některé varianty (MX, MX-S, tzv. "Metal Capsule") nabízejí vysokou citlivost a "posluchačsky příjemné" znění — u některých měření má Maxell velmi vysoký výstup, byť s o něco vyšším základním šumem než absolutní špička. Pro mnoho hudebníků a mixérů je to ale velmi žádoucí kompromis (více "energie" ve středech a výškách). 

Technická data (shrnuto):

• typ: IEC IV (metal)

• uváděné / naměřené hodnoty u některých variant: citlivost +0,8 dB relativně, MOL ≈ +5,8 dB (u 400 Hz), SOL (10 kHz) ~ −3.3 dB, dynamický rozsah v praxi ~62–63 dB — tj. velmi silná konkurence vzhledem k historii cenotvorby a konstrukce. 

Kdy ji vybrat: když chceš "analog s energií" — pro mixy, živá nahrávání nebo tam, kde chceš citelný výstup s trochou "charakteru".

Porovnání technických vlastností — jak se liší a proč to posluchač uslyší

(čísla jsou orientační, čerpáno z měření a datasheetů, u starých médií se výsledky liší šaržemi a ročníky)

• Remanence & coercivita (Gauss / Oe): typické top metal kazety se pohybují kolem remanence 3000–3500 G a coercivity ~1100–1130 Oe. Vyšší remanence → vyšší maximální výstup (lepší headroom), vyšší coercivita → potřeba vyššího záznamového proudu/biasu. TDK uvádí cca 1130 Oe / ~3200–3300 G u MA. Sony a další se pohybují v podobném pásmu. 

• MOL (Maximum Output Level, nízké frekvence): TDK MA řady patří ke špičce (měření uvádějí vysoké MOL u 315 Hz a v basu), Maxell a Sony jsou těsně za tím; rozdíl v praxi znamená, že u tepajících basů (elektrická basová linka, kick) dosáhneš u TDK vyšší hladiny dřív, než začne páska zkreslovat.

• SOL (Saturation Output Level, vysoké frekvence): metal má výhodu v SOL (udává, jak dobře drží výšky při vysokém záznamovém toku). TDK a Sony často vedou, Maxell je velmi blízko — rozdíly bývají v jednotkách dB. 

• Šum / dynamický rozsah: nejlepší metal kazety dosahují ~62–65 dB v reálných měřeních (A-váženo po záznamu bez NR). V praxi to znamená velmi čisté ticho mezi tóny, ovšem rozdíly mezi top 3 jsou menší než rozdíl proti běžným Type I/II kazetám. 

Řešení pouzder — proč na tom záleží a co výrobci dělali lépe než ostatní

Mechanika pouzdra zásadně ovlivňuje chování pásky (stabilita, "tangenciální napnutí", náklon pásky vůči hlavě, tření):

• Materiál a konstrukce vs. vibrační stabilita: TDK u MA používalo rigidnější konstrukce – některé série měly hliníkový / kovový vzhled nebo pevnější vložky rámu, to snižuje mikro-vibrace při přehrávání vysokými rychlostmi (FF/REW) a při vysokém záznamovém proudu. Ultra Ferric+1

• Precizní vodítka / keramické vložky (Sony): Sony u svých špičkových metal kazet (Metal Master / ES) používala přesná vodítka a někdy keramické/precizní vložky u otvorů, což zlepšuje konstantu přítlaku pásky k hlavě a azimutní přesnost — výsledkem jsou nižší zkreslení a lepší reprodukce vysokých frekvencí. 

• Kazety s "kapsulou" / speciální vložkou (Maxell): Maxell experimentoval s tzv. "Metal Capsule" řešením a designy, které měly zlepšit rozvin a stabilitu cívky. Některé modely mají vnitřní "prstence" nebo tlakovací prvky, které udržují pásku v optimální vzdálenosti od hlavy. 

• Systém navíjení a otvory pro auto-detekci: u Type IV bylo běžné, že výrobci přidávali malé "značky" nebo průhledy pro detekci pozice pásky a některé nejvyšší řady měly upravené cívky tak, aby se páska při rychlém navíjení nehroutila. TDK i Sony v reklamních materiálech zdůrazňovaly "neproblematičnost" navíjení u svých prémiových kusů. 

Praktické doporučení 

• Pokud hledáš nejvyšší headroom a basovou sílu → sáhni po TDK MA / MA-XG. (design i výkon) Vintage 

• Pokud preferuješ nejčistší přepis s minimem zkreslení → Sony Metal ES / Metal Master (pokud najdeš konkrétní rok/šarži, vybírej ES / Master řady). 

• Chceš-li kompromis citlivosti a muzikálnosti (dobré "punch" u středu) za obvykle dostupnější cenu → Maxell MX / Metal Capsule. 

Proč je TDK často uváděna jako "nejlepší", i když Sony může znít lépe

TDK se historicky dostala na první místo hlavně proto, že její metalové kazety byly navrženy jako maximálně univerzální médium. TDK MA dokázala pojmout velmi vysoký záznamový tok, zejména v basech a středním pásmu. Prakticky to znamenalo, že šla nahrávat hodně "nahlas", aniž by se zvuk začal bortit nebo nepříjemně zkreslovat. Pro recenzenty i běžné uživatele to byla obrovská výhoda – kazeta fungovala dobře téměř na každém slušném decku.

Druhá klíčová věc byla konzistentnost výroby. TDK měla velmi malé rozdíly mezi jednotlivými šaržemi a ročníky. Když někdo koupil MA v roce 1988 nebo 1994, chovala se velmi podobně. Díky tomu se z ní stala jakási "referenční páska" pro testování kazetových magnetofonů. Ne nutně nejjemnější, ale nejpředvídatelnější.

A třetí důvod je čistě praktický: mechanická odolnost a tolerance. Pouzdra TDK byla tuhá, stabilní a odpouštěla drobné nepřesnosti azimutu nebo tlaku hlavy. I hůře seřízený deck zněl s TDK pořád velmi dobře. To silně ovlivnilo reputaci značky jako "nejlepší celkově".

Proč ale Sony často vyhrává u audiofilů

Sony k metalovým kazetám přistupovala jinak. Neřešila tolik univerzálnost, ale maximální čistotu přepisu, pokud jsou splněny ideální podmínky. Sony Metal ES nebo Metal Master mají obvykle jemnější, klidnější výšky a nižší nelineární zkreslení. To se projeví hlavně u akustické hudby, klasiky nebo nahrávek s velkým prostorem.

Sony také dosahovala lepší linearity magnetické vrstvy. Páska se při složitých pasážích méně "stlačuje" a zvuk zůstává otevřenější. Subjektivně to lidé popisují jako větší klid, lepší separaci nástrojů a realističtější prostor. Nehraje tak "tvrdě" jako TDK, ale působí přirozeněji.

Důležité je, že Sony potřebuje přesně seřízený magnetofon. Na špičkovém decku – Nakamichi, Studer, Revox, špičkové Sony ES – Sony metalky často znějí jednoznačně lépe než TDK. Na průměrném decku ale jejich výhoda mizí a někdy dokonce hrají hůř.

Kde tedy vzniká rozpor "TDK je nejlepší" vs. "Sony je nejlepší"

Ten rozpor není skutečný – vzniká tím, že se hodnotí jiná definice slova "nejlepší".

TDK vyhrává, pokud hodnotíš:
– maximální záznamovou rezervu
– kompatibilitu s různými decky
– konzistentnost výroby
– bezproblémový provoz

Sony vyhrává, pokud hodnotíš:
– čistotu výšek
– nízké zkreslení
– prostor a klid
– věrnost originálu

Proto časopisy, testovací laboratoře a "technické žebříčky" často stavěly TDK na první místo, zatímco lidé, kteří poslouchají dlouhodobě a na špičkové technice, sahají po Sony.

TDK a jejich metalová vrstva: síla, stabilita, dlouhověkost

TDK u metal kazet (MA, MA-R, MA-XG) používala velmi tvrdé, vysoce koercivní kovové částice s extrémně dobrým ukotvením v pojivu. Laicky řečeno:
magnetické "zrno" bylo velmi pevně držené a páska snesla hodně.

Co to znamenalo v praxi:

TDK páska:

• snesla vyšší záznamový proud bez rozpadu signálu

• méně trpěla lokální saturací (hlavně v basech)

• byla méně citlivá na přehřátí hlavy, přítlak a biasové chyby

• měla výbornou dlouhodobou stabilitu (i po 30–40 letech často hraje velmi dobře)

To je důvod, proč se o TDK mluví jako o kazetě s "lepší vrstvou" –
byla mechanicky i magneticky extrémně odolná.

Jak to dělala TDK technicky (zjednodušeně)

TDK byla původně materiálová firma, ne jen audio značka.
Jejich know-how bylo v:

• metalurgii

• chemii pojiv

• řízení velikosti a tvaru částic

Používali:

• velmi tvrdé kovové částice

• silnější a stabilnější pojivo

• o něco "hrubší" strukturu vrstvy, ale extrémně rovnoměrnou

Výsledek:

• páska nebyla nejjemnější

• ale byla nejodolnější a nejpředvídatelnější

To je přesně to, co chceš u referenční kazety.

Sony: jiná filozofie vrstvy

Sony šla opačnou cestou.

Jejich metalová vrstva:

• měla jemnější, homogennější strukturu

• lepší chování v mikrodetailu

• nižší zkreslení při normálních úrovních

Ale:

• nesnesla tak extrémní záznamové úrovně

• byla citlivější na špatný bias

• u některých sérií se časem objevovala větší variabilita

Proto:

• Sony zní jemněji, klidněji, "audiofilštěji"

• TDK zní silněji, tvrději, techničtěji

Jak to shrnout:

TDK měla metalovou vrstvu navrženou pro maximální zátěž, stabilitu a dlouhou životnost. Sony měla vrstvu navrženou pro maximální jemnost a přesnost. Jedna vítězí v odolnosti, druhá v čistotě. 

TDK MA je nejlepší kazeta tehdy, když chceš mít jistotu, že výsledek bude výborný za všech okolností.
Sony Metal je nejlepší kazeta tehdy, když chceš, aby výsledek byl dokonalý – ale jen pokud máš perfektně seřízený stroj.  

Pokud chceš dnes dostupnou kazetu s dobrou kvalitou pro domácí nahrávání a běžné poslechové použití, doporučím následující:

 RTM FOX C60 nebo C90

• Výrobce: Recording The Masters (Francie)

• Typ pásky: Typ I (normal bias), ale velmi kvalitní – blíží se chromovým

• Kvalita zvuku: Překvapivě vyvážená, dobrá dynamika, nízký šum

• Mechanika kazety: Nová, pevná, přesná – žádný recyklát

• Použití: Vhodná pro Hi-Fi decky, běžné nahrávání hudby, archivaci

• Cena: cca 130–160 Kč za kus

• 💬 Výhoda: Jde o novovýrobu, nemusíš se bát staré degradované pásky

    Další alternativy:

1. National Audio Company Type I (USA)

   • Dobrá, moderní výroba, zaměřená spíš na malé labely (kompilace, DIY)

2. Pásky z Prodejdvd.cz nebo ElviaPro

   • Tam občas najdeš i NOS kazety (new old stock) TDK, Maxell, Sony – pozor ale na skladování!

   Čemu se vyhnout:

• No name nebo "retro design" kazety z Aliexpressu – často mají špatnou pásku uvnitř, hlučné mechaniky, krátkou životnost

• Staré kazety z bazaru bez ověření stavu – pokud nejsou nové a nebyly dobře skladovány, hrozí degradace pásky (lepivost, šum, drop-outy)

   Shrnutí: Pro spolehlivé a kvalitní domácí nahrávání dnes doporučuji:

RTM FOX C60/C90 – dostupná, kvalitní, nová a stále vyráběná

Ano, RTM FOX C90 je kvalitní audiokazeta typu I (normal bias), kterou lze zakoupit u několika prodejců v České republice.​

   Kde koupit RTM FOX C90 v ČR

1. Altei.cz

   • Cena: ~146 Kč

   • Dostupnost: Skladem (>20 ks)

   • Popis: Audio kazeta 90 min, Typ I, Normal bias, pás 0,12″ (3,81 mm

   • Nejlepší vena/výkon na Altei.cz




2. ProdejDVD.cz

3. • Cena: 169 Kč

   • Dostupnost: Skladem (231 ks)




4. Thomann.cz

   • Cena: ~197 Kč

   • Dostupnost: Skladem

Nahrávání audiokazet na tape decku

Nahrávání audiokazet na tape decku s funkcí ATC (Automatic Tape  Calibration) a bez ní se liší v několika krocích. Níže je podrobný popis:

1. Tape deck bez ATC (automatické kalibrace):

U tohoto typu musíš ručně nastavit úrovně BIAS, REC LEVEL (záznamová úroveň) a EQ (ekvalizaci) podle typu pásky.

Kroky:

1. Zvol správný typ pásky (Type I/II/IV):
   Na decku manuálně nastav typ pásky (Fe, Cr, Metal).

2. BIAS:

   • BIAS upravuje předmagnetizační proud podle typu pásky.

   • Některé decky mají jemné nastavení BIAS trimrem.

   • Nastav BIAS tak, aby výsledná nahrávka nezněla příliš ostře (příliš malý BIAS) nebo příliš tlumeně (příliš velký BIAS).

3. REC LEVEL (záznamová úroveň):

   • Nastav pomocí vstupního gainu nebo level knobu.

   • Optimální úroveň je většinou kolem 0 dB VU, u kvalitních pásek můžeš jít i do +3 dB.

   • Sleduj, aby nedošlo k přebuzení – to způsobuje zkreslení.

4. Dolby NR (volitelně):

   • Zapni Dolby B nebo C (podle toho, co má deck a co preferuješ).

   • Nezapomeň při přehrávání použít stejný Dolby režim.

5. Testovací nahrávka (volitelně):

   • Nahraj krátký úsek, přehraj a porovnej se zdrojem.

   • Podle potřeby dolaď BIAS a REC LEVEL.

2. Tape deck s ATC (automatická kalibrace):

ATC se postará o optimální nastavení BIAS, EQ a někdy i REC LEVEL automaticky pro konkrétní kazetu.

Kroky:

1. Vlož kazetu a spusť kalibraci (ATC/Auto Cal):

   • Deck vyšle testovací signály a sám nastaví ideální hodnoty.

   • Trvá to cca 10–30 sekund.

2. Zkontroluj výsledek (pokud je viditelný):

   • Některé decky zobrazují hodnoty BIAS/EQ nebo úroveň korekce.

   • Pokud máš možnost manuálního doladění, můžeš lehce upravit podle ucha nebo měření.

3. Nastav REC LEVEL (pokud není součástí ATC):

   • I u ATC decku často nastavuješ REC LEVEL ručně.

   • Opět se drž úrovní kolem 0 dB až +3 dB podle kvality pásky.

4. Dolby NR:

   • Zapni podle potřeby, stejně jako u manuálního decku.

Shrnutí pojmů:

• BIAS – vysokofrekvenční signál přidávaný při nahrávání, zlepšuje linearitu magnetického záznamu.

• REC LEVEL – síla signálu, který jde na pásku. Příliš vysoký = zkreslení, příliš nízký = šum.

• Dolby NR – redukce šumu (B, C, S – podle typu decku).

• ATC/Auto Cal – funkce, která automaticky nastaví BIAS a další parametry podle konkrétní pásky.

Co potřebuješ:

• Dobrý zdroj signálu (CD, lossless soubor, kvalitní FM, Tidal, atd.)

• Sluchátka nebo referenční zesilovač s kvalitními reproduktory

• Volitelně: testovací tóny (1 kHz a 10 kHz sinusový signál)

Krok 1: Základní nastavení

1. Nastav správný typ pásky (Type I / II / IV).

2. Zapni Dolby (nebo ne), ale používej stejný režim při nahrávání i přehrávání.

3. Nastav REC LEVEL přibližně tak, aby hlasité pasáže šly kolem 0 dB na VU metru.

Krok 2: Nahrání testovacího úseku

1. Vyber referenční úsek hudby:

   • Ideálně něco s vokály, středy a výškami (např. akustická hudba, jazz, pop).

   • Nebo použij testovací signály (1 kHz a 10 kHz).

2. Nahraj 10–15 sekund.

3. Přehraj nahrávku a okamžitě přepínej mezi zdrojem a páskou (A/B porovnání).

Krok 3: Doladění REC LEVEL

• Pokud je nahrávka slabší, ale čistá – zvýš REC LEVEL.

• Pokud slyšíš zkreslení nebo sytější výšky se rozpadají – sniž REC LEVEL.

• Ideální je, když zní nahrávka stejně hlasitě jako zdroj, bez zkreslení.

Krok 4: Doladění BIAS

1. Zaměř se na výšky (činely, sykavky, reverby).

2. BIAS dolů (méně) – nahrávka zní jasněji, ale může zkreslovat nebo šumět.

3. BIAS nahoru (více) – výšky se ztlumí, ale může být čistší.

4. Najdi bod, kdy výšky zní nejpřirozeněji a nejsou přehnané ani utopené.

Tipy navíc:

• Nechej pásku přetočit a rozběhnout před ostrým nahráváním – zlepší stabilitu.

• Zaznamenej si ideální nastavení pro daný typ pásky.

• Používej stejné vstupní úrovně při všech testech.

Pro dosažení ideálního nastavení BIAS (tedy zdůraznění nebo potlačení výšek) platí následující principy:

1. Co dělá BIAS:

• Zvýšení BIASU (více) = výšky budou potlačené, nahrávka zní tlumeně, méně šumu, ale méně detailu.

• Snížení BIASU (méně) = výšky budou výraznější, nahrávka zní jasněji, ale může dojít ke zkreslení a šumu.

2. Jak ručně nastavit BIAS podle sluchu:

Postup:

(činely, sykavky, elektrická kytara, ženský zpěv).

Cílem je co nejvěrnější přenos výšek bez syčení nebo ztráty detailů.

3. Tipy pro jemné doladění:

• Testovací signál 10 kHz – nahraj a porovnej hlasitost playbacku; při správném BIASU by měla být téměř stejná.

• Některé decky mají BIAS testovací režim, kde vidíš výsledek v dB odchylce.

• Pokud je deck vybaven kalibrací během nahrávání, sleduj VU metr pro výšky a dolaď podle toho.

Testovací tóny pro kalibraci kazetového decku

1. Standardní testovací tón 1 kHz + 10 kHz (bez pauzy):
   Stáhnout WAV (10 sekund)

2. Testovací tón s pauzou mezi tóny (1 s ticho):
   Stáhnout WAV s pauzou (11 sekund)

Testovací tón pro kalibraci kazetového decku

Stáhni si testovací WAV soubor s dvěma sinusovými tóny (1 kHz a 10 kHz) oddělenými pauzou.
Slouží ke kalibraci BIAS při nahrávání na kazetu – porovnáním hlasitosti obou tónů zjistíš, jestli je třeba BIAS zvýšit nebo snížit.

Stáhnout testovací tón (WAV)

Doporučení: Nahraj tón na kazetu a přehraj zpětně. Pokud je hlasitost 10 kHz výrazně slabší než 1 kHz, uprav BIAS. Cílem je, aby oba tóny zněly přibližně stejně hlasitě.